O mně

Celý život jsem milovala pohyb a v dospělosti jsem se věnovala spousty sportům. Dělala jsem aerobic, plavání, kolo, brusle, bodyform, posilovnu atd.

V roce 2013 jsem si udělala rekvalifikační kurz na sportovní a rekondiční masáže, dále následovaly další kurzy, např. Dornova metoda, Tejpovani, Mobilizační techniky, Lávové kameny a měla jsem vlastní maserský salon.

Při prvním těhotenství jsem však šla hned od začátku na rizikové těhotenství a musela jsem vše nechat být. Během čtyř let jsem absolvovala tři porody, takže jsem měla opravdu spoustu důvodů, proč o svoje tělo začít konečně více pečovat.

Můj poslední porod, v roce 2020 byl nejnáročnější a můj gynekolog mě na konci šestinedělí vyděsil diagnózou Cystokéla. Dal mi letáčky s informacemi o inkontinenci, napsal žádanku na Fyzio a poslal mě domů. Byla jsem hodně v šoku, do té doby jsem vůbec netušila, že by se něco takového mohlo stát. Začala jsem pátrat, zjistila jsem, jak moc je téma inkontinence a různých druhů prolapsů rozšířená, jen se o tom nemluví. A to nejen u žen, které prošly vaginálním porodem, ale i po císaři, u sportovkyň i bezdětných žen. A tak jsem se poprvé dostala k Hypopresivní metodě Fitbelly. Spojila jsem se s Ivankou, zakoupila jsem si kurz, současně jsem začala pracovat s českými doplňky pro zdraví a začala jsem si své tělo hýčkat.

Moje fyzioterapeutka mi nabídla, že můžu jít na operaci, kdybych chtěla. Takže přišel další šok. Co? Proč? Opravdu jsem o tom ani na chvíli nezapřemýšlela. Začala jsem cvičit Hypopresivní metodu a bylo mi mnohem lépe. Rozhodla jsem se také, že chci znát další názor a objednala se k vyhlášenému urogynekologovi, který mi oznámil, že jsem zdravá (A to jsem mohla mít třeba po operaci, že? )....

Po čase jsem upustila od Hypopresivní metody a nechala se opět zlákat do posilovny a na pilates. Opět se mi začalo stávat, že jsem si nemohla kýchnout natož si s dětmi zaskákat na trampolíně. Došlo to tak daleko, že mě začala bolet kyčel, najednou loket, achilova šlacha, nemohla jsem otáčet krk do stran a zvednout ruku v rameni, aniž bych necítila ostrou bolest. Jeden ortoped mi napsal diagnózu Ischias, druhý horní skřížený syndrom. Jediné, co mi bylo nabídnuto byly pravidelné injekce, takže další šok. Jako vážně? Injekce přeci neřeší příčinu? Měla jsem jasno, že to nechci, ale ani nechci být ve 40 letech celá bolavá....

Upustila jsem od posilovny i pilates a opět jsem se vrátila k Hypopresivní metodě. A už nic jiného cvičit nebudu. Vše se mi zlepšilo, kyčel přestala bolet, krkem normálně hybam, rameno zvednu normálně bez bolesti a nehody se nestávají. Když tato metoda pomohla mě, zatoužila jsem po tom, učit ji i další ženy.

Vykřičet do světa, že si skutečně mohou pomoci.

A tak jsem tady, jsem tady pro Vás.